Známý neznámý Viktor Viktora
Návštěvníci kulturních a vzdělávacích akcí domažlické knihovny se se jménem Prof. PhDr. Viktora Viktory, CSc. setkávají dlouhá léta pravidelně. Náš snad největší znalec západočeské regionální literatury pravidelně několikrát ročně zajíždí do Domažlic a znovu a znovu přibližuje novým generacím autory a díla regionální literární historie a osobností, které nějakým způsobem literární historii Chodska poznamenaly. Mimo to se občas nechá svést k jednotlivým přednáškám nebo cyklům přednášek se širším literárním kontextem. Vždy se najde dostatek posluchačů, se kterými se může o své nepřeberné znalosti podělit. Vždy se najde dost těch, kteří přijdou „na Viktoru“.
Domažličanům totiž jeho jméno není celá ta dlouhá léta neznámé. Není to jen jméno jednoho z profesorů plzeňské fakulty českého jazyka a literatury, je to jméno i jednoho z bývalých profesorů domažlického gymnázia, kde v letech 1967 -1969 na svém prvním učitelském místě vyučoval český jazyk a dějepis.
Jak V. Viktora uvádí v příspěvku Poprvé u maturit v Almanachu 1871 -2001 Gymnázia J. Š. Baara, splnil se mu tak jeden z jeho životních snů. Za to poměrně krátké období si k Domažlicím vytvořil velice silný vztah a rád se sem vrací. „…co vyvolává vzpomínka, vrací -li v paměti ty nejkrásnější životní zážitky? Pak už se taková vzpomínka stává nostalgií, marnou touhou vrátit ji, vrátit se. Zbývá již jen možnost vracet se. „ Citát z příspěvku O něčem před čtvrtstoletím pro Almanach 1871 -1996 Gymnázium J. Š. Baara.
Po odchodu z Domažlic nastoupil na katedru českého jazyka Pedagogické fakulty v Plzni, na své druhé a zatím poslední působiště. V letech 1990 -1994 působil jako proděkan pedagogické fakulty, v letech 1194 -1997 jako prorektor univerzity, od roku 2000 do současnosti působí jako vedoucí katedry českého jazyka a literatury.
V roce 1968 získal na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy titul PhDr., v roce 1986 na téže fakultě titul CSc. – kandidát věd o umění, v roce 1990 mu byl udělen titul Doc. – docent české literatury a v roce 2005 absolvoval na Univerzitě Palackého v Olomouci profesorské řízení. 2. května 2006 převzal v Karolinu z rukou prezidenta republiky jmenovací dekret.
Všichni, kdo profesora Viktoru znají, obdivují jeho nevyčerpatelnou energii, kterou rovnoměrně rozděluje mezi své povinnosti pedagogické, vědecká bádání, rozsáhlou publikační činnost, organizátorskou práci při pořádání konferencí a sympozií, redakční a editorskou činnost, literární, divadelní a hudební kritiku. A ještě jednu zálibu, která ale souvisí s jeho literárně historickým zaměřením – zálibu v mapování posledních míst spočinutí literárních a kulturních osobností.
Jako učitel patří k těm nejoblíbenějším. Svědčí o tom i servery, kam si studenti píší poznámky o svých profesorech. Potvrzují to i domažličtí studenti, kteří se k němu stále hlásí při jeho zdejších přednáškách.
Zamyslíme – li se nad důvody, mohou za to jeho hluboké znalosti? To jistě také. Ale hlavně jeho zaujetí pro přednášenou problematiku, které je patrné z každého gesta, sklonu hlavy, zabarvení hlasu. Jeho mimořádnou schopností zaujmout posluchače živým výkladem, neutuchající snahou vtáhnout a nadchnout studenta nebo posluchače do toho podivuhodného světa literatury.
Jsem ráda, že mohu na závěr tohoto článku napsat, že nás čeká ve druhém pololetí roku s profesorem Viktorou další cyklus přednášek – tentokrát věnovaný sporům v české literatuře.